Saturejka

Saturejka 

Byla jsem na návštěvě u kamarádky,
když mi s úsměvem podala svazek čerstvé saturejky.
"Vezmi si, mám jí letos požehnaně," řekla.
A já si říkala – co jen s tolika bylinami udělám?

Doma jsem ji opatrně nakrájela,
uložila do sklenic a zalila mandlovým olejem.
Začal vonný proces – macerace.
Po měsíci jsem směs přecedila
a poprvé pocítila její sílu.

Byla to silná bylinná vůně 
Z byliny jsem vytvořila balzám na rty,
jemný krém i masážní olej,
aniž bych tušila, jak hluboko dokáže působit.

Až přišla zima.
Můj syn onemocněl – bolelo ho v krku, kašlal,
měl rýmu, zahleněné průdušky.
Bez váhání jsem sáhla po vlastnoručně vyrobené masti
a jemně mu potírala krk, hruď a čelo.
Něco ve mně vědělo, že právě tohle je potřeba –
a přesto jsem tomu tehdy nepřikládala velký význam.

Ale během tří dnů se stalo něco krásného.
Hlen ustupoval, kašel se zklidnil,
a dítě, které leželo slabé, bylo náhle zase veselé a silné.
Ptala jsem se ho, jestli bral nějaké léky –
ale odpověděl: "Ne, jen tu mast od tebe.
Mazal jsem se, jak jsi říkala."

A tehdy mi to došlo.
Saturejka opravdu léčí.
Tichá, nenápadná, silná.
Dává teplo, čistí dech, uvolňuje tělo.
Pomáhá při nachlazení, zahlenění, bolestech v krku,
má antibakteriální i protizánětlivou moc.

Od té doby jsme si blízké.
Já a saturejka.
Věčné přítelkyně.
A vím, že když znovu ucítím její vůni,
rozpomenu se na to,
jak mocná může být láskyplná péče z přírody.